MŮJ PŘÍBĚH

Alespoň náznakem o tom, proč to dělám a co mě motivuje

Narodila jsem se v malé vesničce rodičům, kteří pro mé štěstí udělali všechno co mohli. Vychovávali mě k víře, k poctivosti, v hmotném dostatku, umožnili mi kvalitní vzdělání. Vystudovala jsem ekonomii a pracovně jsem působila většinou v obchodě a IT. V průběhu studia na vysoké škole jsem potkala muže svého srdce, založila s ním rodinu a dnes spolu vychováváme tři krásné děti. Jsem zdravá, vždy jsem měla štěstí na dobrou práci, nikdy se mi nestalo nic děsivého. Přesto jsem 35 let nedokázala vnitřně cítit radost a klid. Rozum říkal: "Raduj se, nic ti nechybí, tak si užívej života, ne?" Chtěla jsem, dřela jsem na tom, ale každá snaha překonat to, vytěsnit to silou vůle mě stáhla ještě níž. Dnes vím, že jsem měla v sobě bolavou duši, která si nenesla jenom svoje zranění, ale i velké rodové zatížení. Byly to bloky v těle, které nešly odstranit jenom silou vůle, nefungovalo pozitivní myšlení. Přála jsem si být šťastná hlavně kvůli dětem a manželovi, no myslet pozitivně byla dřina, makačka, únavný boj.

Byla jsem už otrávená negativními myšlenkami, obviňováním svého okolí, vztekem, strachem z budoucnosti, vracením se do minulosti, únavou, fobiemi různych druhů, které mě značně omezovaly. O Vánocích 2016 jsem si na internetu hledala knížku a vysloveně jsem si vnitřně přála naučit se modlit. A nechápala jsem proč mě přitahuje Léčebný kód. Přiznám se, že jsem nezkoumala o co jde a rozhodovala jsem se intuitivně. Nechala jsem se vést srdcem, a proto to bylo dobré rozhodnutí. Objednala jsem hned několik knížek a rozdala je blízkým. Už tehdy to byl signál, že si to nebudu nechávat jen pro sebe.

Začala jsem ji číst a bavila mě. Vyzkoušet tu metodu jsem se ale zdráhala. Připadala mi komická. Trvalo mi to měsíc než jsem se do toho odhodlala. Začala jsem zkoušet pozice rukou, hledala jsem si návody, hudbu a psala přání o schopnosti odpustit, protože jsem cítila a z knížky věděla, že to je to klíčové. Připadalo mi to složité, a tak jsem to odložila stranou. Jenže po chvilce se mi přihodilo něco, co vnímám jako jeden z nekrásnějších zážitků vůbec. Měla jsem chuť najít svoji fotku z dětství a když jsem se na ni zadívala, přišel živý sen. Byla jsem v něm dospělou ženou, která bez výhrad milovala tu 3letou holčičku z fotky a chtěla ji projevovat svou bezpodmínečnou lásku. Hladila ji, mile s ní mluvila, věnovala ji čas i pozornost. Holčička si to užívala a vesele mi vyprávěla o sobě, smála se. Plakala jsem u toho štěstím. Bylo to jako protržení hráze s něčím, co jsem v sobě dlouho držela a nedokázala pustit. Po tomto zážitku jsem se vznášela jako na obláčku. Pocítila jsem vnitřní klid a štěstí. Radovala jsem se, měla jsem pocit, že život je krásný, nic není problém. Už nebylo potřeba očekávat lásku a přijetí od lidí v mém okolí, už jsem ten pocit našla sama v sobě. A ten pocit se časem utužoval a pořád utužuje. Díky tomu dnes chápu, že jedině díky rostoucí lásce v sobě se mění hodnota z pojmu dostávat na pojem dávat. Teď už jde dávat, už na to je ta vnitřní síla.

Lepší důkaz toho, že kódy jsou pro mne tím pravým nástrojem na cestě k sebepřijetí jsem si nemohla přát. A takových důkazů jsem za rok získala nespočet. Už nejde nevěřit. Začala jsem citlivě vnímat řeč svého těla, pochopila sílu psychosomatiky a díky tomu jsem se zbavila i řady fyzických problémů. Opustila mě hromada strachů, negativistické pohlížení na sebe i okolí. Hodně se mi ulevilo, když jsem zjistila, že už netrpím arachnofobii a strachem z výšek. Díky pár minutám s kódy, které občas věnuji sama sobě vím, že všechno se v životě děje pro mé dobro. Cokoliv se v životě přihodí je zátěž, které překonání mě posouvá, vyvíjí. Učí mě to pochopit pravidla šťastného bytí a přebírání zodpovědnosti za vlastní život i život lidí kolem. Utišil se můj vnitřní kritik i výčitky svědomí. Vylepšily se mi vztahy s lidmi. Díky Léčebnému kódu jsem v sobě rozproudila tok energie, životodární energie, která prostupuje celou přírodou. Začala jsem se zajímat o psychologii a sílu imaginace. Jsem za to všechno vděčná a mám chuť poslat to dál. Proto jsem se stala průvodcem Léčebného kódu. Vím, že to má smysl, hodnotu a hlavně to dělám srdcem. I když to je koníček, záleží mi na jeho kvalitě. Účastním se proto sebezkušenostního výcviku určeného pro psychoterapeuty založeného na poznatcích mého srdcového humanitního psychologa Carla Ransoma Rogerse. Vnímám to jako základ pro úspěšnou práci s lidmi, pro schopnost empatického rozhovoru a zachování autentičnosti vytvořeného vztahu.

Tajemství štěstí vidím v pochopení jedné pravdy: "Život na Zemi je za odměnu." Je to škola, kde se máme naučit žít v souladu s láskou k sobě, k lidem, k životu a k přírodě. Těžkosti a trápení jsou nejsilnějším nástrojem pro nalezení vnitřního zdroje energie, která následně vygeneruje sílu uskutečnit změnu vedoucí k rovnováze. Já se učím s radostí.

Tuto metodu vnímám jako jednu z mnoha cest k daru života, který máme. Jenom jsme o ní nevěděli. Stejně jako máme někde v pralese neskutečné množství zázračně léčivých látek, jenom na to přicházíme až teď. Po tak dlouhé době existence civilizace každý den objevujeme něco nového, co tady vždy bylo, jenom jsme to neuměli využít. Když někdo takový lék objeví, nevezmete si ho? I ta energie tady odjakživa je a mnohé civilizace ji vnímají, pojmenovávají, hledají metody jak ji přijmout, modlí se k ní a prosí o dar milosrdenství. Prosme, promlouvejme k ní s otevřeným srdcem, čistou myslí a pokorou. Příjde v nečekaný čas, v nečekané podobě, bude to dar. Dar lásky. Na nás je to rozpoznat ve zdánlivých maličkostech, mít odvahu to s důvěrou přijmout, dokázat za to poděkovat a žít tím ve svém životě. O to se i já snažím, protože tato víra mě naplňuje silou a radostí.